Stavba červenolhotského zámku ve svém jádru skrývá zbytky původní tvrze ze 14. století. Dnešní renesanční budova vznikla po roce 1530 a byla dále několikrát upravena. Zámecké interiéry prvního patra mají dispozici z 80. let 17. století. Představují dnes autentickou podobu šlechtického bytu posledních majitelů z doby kolem roku 1910.
Součástí zámeckého areálu je krajinářský park, který získal svou dnešní podobu na přelomu 19. a 20. století. Největší devízou místa je bezpochyby Zámecký rybník, který díky půjčovně lodiček skýtá ze své hladiny netušené pohledy na zámeckou budovu a okolní přírodu.
Roku 1901 zdědil Červenou Lhotu nejmladší syn Josefa Alexandra, knížete Schönbur-Hartensteina, princ Johann. Jeho osobou sice opustila zámek knížecí linie rodu, která kráčela po prvorozených, zámek se však stal pro Johannovu rodinu v podstatě rezidencí. Je proto pochopitelné, že jeho úpravám byla věnována patřičná pozornost.
V roce 1906 se začalo uvažovat o stavbě podkroví, na jehož projektu se postupně podíleli architekti Siedek, Walcher a Šonský. Podoba podkroví byla výrazně limitována nestejnou výškou místností v prvním patře a přáním majitele, aby se na exteriéru budovy neuplatňovala žádná novodobá střešní okna. Vznikly jednoduché interiéry, prosté jakýchkoli ozdob, jejichž půvab spočívá především ve vtipném využití co největší plochy půdy a v rozehrání různých úrovní podlah.